Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rumunsko 2008-Velký a Malý Retezat

9. 12. 2008

Rumunsko 2008-Velký a Malý Retezat

            Jako letošní velkou letní akci jsme si vybrali desetidenní přechod Rumunských hor, Velkého a Malého Retezatu. Přípravy na cestu nebyly nějak extra velké a tak to nějak uteklo a v neděli 24.8. ve 12:30 stojíme zabalení a natěšení na Plzeňském nádraží. Naše batohy jsou solidně naložené,  většinou kolem 25 kg. Někdo má i přes 30 a Žába rekordních 12 kg. Máme vše na to abychom si vystačili deset dní  sami s jídlem a ostatním. Ve 13:08 tedy nasedáme do rychlíku Albert Einstein a ujíždíme do Prahy. V Praze nás čeká přesun tramvají ze Smíchova do Holešovic. Vše probíhá hladce. Na Holešovickém nádraží nabíráme barely s pivem a zabíráme místenky v luxusním klimatizovaném voze který nás doveze přímo až do Budapešti. Jíme, pijeme a bavíme se. Cesta utíká a asi ve 22:30 vystupujeme v Budapešti. Zde přestupujeme na vlak Dacia, opět zabíráme rezervovaná místa a za chvilku usínáme. Budí nás až hraniční kontrola, a kolem sedmé hodiny ranní vystupujeme v Simerii. Za hodinu nám odjíždí vlak do Pui, takže rychlá ranní akce. Urychleně sehnat Lei, vekslák není, takže nás zachraňuje bankomat. Dalším úkolem bylo koupit jízdenky, povedlo se. Pak ještě pálenici v plastu a hurá nasedat do „luxusního“ vlaku směr Petrosani.

            Asi po hodině a půl jízdy vystupujeme v Pui. Zjišťujeme že údajně jezdící autobusy do Hobity nejezdí, odvoz pro sedm lidí se nedaří sehnat, takže je jasném že nás čeká perný den. Vyrážíme po svých směr Hobita. Asi 6 km po asfaltu ale není zase tak strašných a utekli celkem rychle. Po cestě ve vesničce Rau Barbat jsme obdarováni taškou rajčat. V Hobitě není skoro  nic, krom centra vesnice v podobě malého krámku, kde mají pivo, pálenku, vážené oplatky a zmrzlinu. Potkali jsme tu nějakého blázna který házel šutry po projíždějícím autu a následně byl do krve sešlehán holí. Loučíme se s poslední civilizací a vyrážíme vstříc horám. Čeká nás nejdelší a nejobtížnější nástup do pohoří, jaký snad vůbec jde. Z téhle strany se Retezat už pěknou řádku let nechodí a je to vidět. Převýšení bylo asi 1000 m na 25 km, takže nic strašného, ale hodně zdlouhavá cesta s těžkými batohy na nás nechala své. K chatě Baleia která již řádku let nefunguje a jen tak fungovat nebude přicházíme před setměním. Sbíráme dřevo na oheň, stavíme stany, vaříme a užíváme jasné noci u ohně….konečně, konečně tady. V horách kde člověk neřeší nic…parádní pocit.

            26.8. 2008 ranní odchod určen na 8:00, znamená to vstát v šest, uvařit, zabalit a hurá do kopce. Čeká nás opět perný den s cílem dojít k jezeru Lacul Gales. Ale cesta již od rána není nic moc. Pořád těžké batohy, s kterých zatím skoro nic neubylo a velké převýšení před sebou. Tak nějak se protloukáme krajinou dokud nenarazíme na cestu v kleči. Odhadem se jedná asi o dva kilometry v úseku mezi Vf. Gorova a Vf. La Coastele, ale časově nám to trvalo velmi dlouho, hustá kleč není zrovna ideální terén na cestu s velkým batohem. Nakonec se nějak prokousáváme a řešíme otázku jestli to zabalit a najít místo na spaní, nebo to zkusit dojít až k jezeru. Nemáme moc vody ale ani času, nakonec vyhrává druhá varianta. Jenže postup je stále pomalý, suťová pole nás také trochu brzdí a tak se nakonec rozhodujeme najít flek na stany. Po chvilce nacházíme celkem solidní místo a stavíme stany mezi klečí a kameny. S vodou to řešíme tak že já s bohym bereme všechny nádoby na vodu a sestupujeme 150 výškových metrů do údolí k potoku, jak jinak než klečí a sutí. Nabíráme vodu a cca 16 litrů táhnu v batohu nahoru obdobným terénem. Nakonec byl ale celkem pěkný večer.

            Ve středu určujeme odchod opět na 8:00. Čeká nás také celkem náročný den. Musím uznat že místní kopce člověka vždycky něčím překvapí. Postupujeme dále po hřebeni přes vrchol Vf. Lacului až do sedla pod Vf.Mare. Odtud vystupujeme všichni na vrchol Vf. Mare kromě bohyho a Michala. Následně zahajujeme sestup k jezeru L. Gales. Odtud se rozhodujeme pokračovat ještě k jezeru L.Mare. Zde budeme nocovat. Je tu nádherně, krásná koupel v ledovém jezeru ve výšce 2150 m a večerní procházka na hřebínek byla skvělá. Večer nás ještě čeká rozhovor s bačou, který nocuje se svým stádem 50 metrů od nás. Byl negramotný, takže jsme se domlouvali rukama nohama, ale šlo to.

            Čtvrtek 28.8.2008-ráno plánujeme odchod v 8:00. V noci pršelo a ráno je situace podobná. Prší asi do 13:00. Takže naše rozhodnutí bylo že na počasí budeme čekat. Různě dle nálady jsme trávili dopoledne ve stanech. Někdo se válel, někdo mastil karty a někdo relaxoval po svém =).  Ve 14:00 už svítí sluníčko a tak zahajujeme výstup na druhou nejvyšší horu Retezatu-Vf.Papusa. Nejdříve suťovým polem a potom po ostrém hřebínku a s lezeckými vložkami dosahujeme vrcholu. Michal zůstal dole, necítil se dnes na výstup. Stejnou cestou se vracíme dolů ke stanům a rozhodujeme se dojít dnes ještě do vedlejšího údolím k útulně Gentianě. Takže ještě koupel v jezeře jak nás pán bůh stvořil a potom sestup údolím potoka Valea Rea a dále úbočím hřebene Culmea Pietrele. Po sestupu suťovou částí pouštím Ivu dopředu, má celkem dobré tempo a my málo času. Takže sestup je opravdu rychlý.  Na chatu Cabana Gentiana docházíme už hodně za šera. Docela hezký terén cestou sem a jako zakončení brodění potoka. I na to že půl dne pršelo, tak jsme si dnešek užili. Před chatou vaříme již za tmy, potkáváme zde dva čechy. Ještě večerní čaj a zalézáme do pelechů. Dnešní noc byla bezvadná, příjemná změna ležet zase jednou v posteli.

            Pátek je určen jako opravdový Rest-Day. Prší totiž celý den, takže volíme variantu odpočinku. S postelí vylézáme asi až v 9:00. Předpověď počasí do zítra zlá. Takže se rozhodujeme na chatě zůstat ještě jednu noc. Do oběda se válíme a v poledne zahajujeme sestup bez věcí na chatu Pietrele kde mají pivo. Docela se tu společensky upravujeme. Odcházíme asi až v 19:00 zpět na Gentianu, kam to je asi hodina cesty(200 výškových metrů). Všichni utekli, já s Ivou se plazíme trochu pomaleji, ale nakonec zdárně docházíme. Uvařit večeři a spoustu čaje před spaním. Po jedenácté večerní uleháme.

            V sobotu 30.8. vycházíme kolem osmé od chaty a stoupáme údolím potoka Pietrele do sedla Curmatura Bucurei. Zde obědváme a pokračujeme na Custura Bucurei. Odtud nás čeká výstup přes sedlo Coltii Pelegii na nejvyšší vrchol Retezatu  Vf. Peleaga. Pár minut trávíme na vrcholu. Totální mlha, zima, vlhklo ale fajn pocity. Vrcholové foto  a pádíme dolů k jezeru Bucura. Fouká hodně silný vítr a sestup není žádná sranda. Nakonec se počasí lepší a jde se fajn. U Bucury stavíme stany ale dnešní noc je hodně mrazivá, vítr se do nás slušně opírá a ráno máme zmrzlou vodu v lahvích.

            Neděle 31.8. je celkem hodně náročná. Vycházíme v sedm ráno na lehko od jezera Bucura na okruh přes Vf.Bucura na Vf. Retezat a zpět k Bucuře. Odpoledne se přesouváme již s věcmi přes Vf. Judele k jezeru Zanoaga. Michal se teď na dva dny odpojuje, Judele je hodně náročný úsek a měl by nejspíš problémy s přelezem. Navíc další den taky nebude žádný med, takže zůstává u Bucury. My docházíme večer k jezeru Zanoaga.

            Už jsme tu týden, další pondělí a asi nejnáročnější den akce. Sestupujeme 400 metrů, pak je opět stoupáme, následně klesáme 800 m a na závěr dne je opět stoupáme. Bylo to o to horší že to byl celkově ne moc záživný terén a nešlo se v něm moc dobře. Ale nabudila nás nádherná koupel u potoka Lapusnicu Mare a odměnou byla večeře v podobě rýžové kaše se skořicí, cukrem a borůvkami.  Noc v sedle již malého retezatu Saua Paltina byla docela teplá a bez větru.

            2.9. nás čeká jednodenní kompletní přechod Malého Retezatu. Není to extra náročný den. Spíše pohodový s krásnými rozhledy a cílem u chaty kde mají pivo a jídlo a to u chaty Buta. Ráno vyrážíme v osm a opravdu cesta probíhá hladce. Pár vrcholků po cestě a ve tři jsme už u piva na chatě. Bohy, Michal a Zdeněk se rozhodují pro noc na chatě. Vojta s Janou a Iva a Já spíme ve stanech pár metrů od chaty. Večer trávíme u piva asi do půlnoci a v 7:00 ráno určujeme odchod.

            3.9. středa-poslední náročný vrcholový den. Máme v plánu přejít rozsochu vrcholu Vf. Custura. Je to fyzicky namáhavý den, ale už máme lehké batohy a jde se dobře. Trochu jsme se ráno roztrhali, ale odpoledne jsme tempo srovnali a jdeme pohromadě. Celý hřebínek se podařilo přejít a i jsme něco viděli. Na závěr dne nás čekal náročný sestup k salaším Plaiul Vacaria. Salaše jsou již zchátralé, stavíme zde stany a usínáme ještě za světla jak batolata. Byl to těžký den.

            Ve čtvrtek nás čekal sestup do údolí, ideálně do kempu Toplita, což se nakonec podařilo. Když jsme se vymotali ze změti lesních cest a došli na zpevněnou cestu, využili jsme té nádherné možnosti sundat boty a jít v sandálech. Parádní pocit. Další úlevou byla koupel  u malé hráze v potoce který se podle mého odhadu jmenoval Sohodol. Dále jsme sestupovali údolím potoka Bigulu až k Toplitě. Tam jsme se zabydleli, u paní v hospůdce objednali večeři v podobě rumunské speciality mic. Já, Iva, Vojta a žába jsme vyrazili na průzkum okolních vesniček a ostatní relaxovali v kempu. Došli jsme do Valea de Brazi k sympatickému krámku a hospodě v jednom. Po cestě jsme objevili kouzelný kaňonek hned u silnice. U krámku jsme si dali perníčky, vážené oříšky, pár piv a čokoládový likér. Koupili jsme ještě pár perníčků na snídani a vyrazili silně posíleni rezavým mokem zpět do kempu. Přišli jsme akorát na večeři. Byla dobrá. Potom jsme ještě dlouho do noci seděli a hráli člověče nezlob se a popíjeli pivíčko. Zase jsme to zakončili čajem a poslední cigaretou.

            V pátek ráno vyspáváme a asi v deset vyrážíme k velké přehradě Lacul valea de pesti. Bohužel je v ní zakázáno koupání, takže došlo na koupel v potoce Jiu de Vest s výhledem na vrcholky. Vody tam bylo celkem dost, v některých místech i na pár temp. V 15:00 odjíždíme mikrobusem do Lupeni. Zde měníme peníze a dáváme rozchod. Michal, Bohy a Zdeněk si dali zmrzku a něco nakoupili, Vojta s žábou si dopřáli pizzu a já s Ivou, zmrzlinu, hamburger, coca colu. Koupil jsem nějaké pálenky a skončili jsme stejně u piva. A to nakonec všichni. Plánovaný přesun za vesnici jsme z 18:00 posunuli na 19:30. Po cestě směrem na chatu Straja jsme našli hezký flek na stany a spíme zde. Večer se celkem hoduje, vařím svařák a pojídáme různé dobroty. Já spal v noci venku a je třeba říct že mi solidně zřídil komár. Takže mám docela znatelnou památku J.

            Ráno vycházíme opět asi v deset a dnešní den je už pouze přesunový. Sestupujeme zpět do Lupeni, dáváme zmrzlinu a sedáme do autobusu směrem do Petrosani. Po ďábelské jízdě v závratné rychlosti jsme živý a zdravý v Petrosani. Další rozchod. Nakupujeme suvenýry domů a oběd dáváme v celkem solidní restauraci na hlavním bulváru v Petrosani. Jíme smažáky a vynikající pizzu. Pár pivek a v 15:14 odjíždíme vlakem směrem do Simerie. Šílené vedro zaháníme potom v Simerii v hospodě na nádraží a noční prohlídkou města. Náš vlak má hodinu zpoždění a tak asi hodinu po půlnoci odjíždíme domů. Přestupujeme v Budapešti, bohužel původně plánovaný vlak nám ujel, takže máme asi 4 hodiny čas si prohlédnout maďarské hlavní město. V 9:30 sedáme do rychlíku a v 16:30 jsme v Praze. Potom se ještě přes Plzeň kodrncáme do Radnic a asi ve 20:30 jsme doma. Bylo to parádních 14 dní, Rumuni jsou fajn lidé, vstřícní a ochotní. Nenarazili jsme na žádný problém. Těším se na další cestu do téhle země….třeba v zimě na lyže ;-)

 

Náhledy fotografií ze složky Rumunsko Retezat 2008

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář